"Již více času nebude."
(Zj 10,6)
Bible a zdraví

"... Neboť já jsem Hospodin, já tě uzdravuji."
(Ex 15,26)               


"Těsná je brána a úzká cesta, která vede k životu, a málokdo ji nalézá."
(Ježíš, Mt 7,14)







Návštěvní kniha
Kontakt
bibleazdravi@o2active.cz





Jste . návštěvník


Malý kurz Bible
Bible - seznamte se
Bible
Bible
Bible

Úvod ke studiu Bible
(Používaná synonyma: Písmo svaté, Boží slovo, Bible)

Bible - nejrozšířenější a nejčtenější kniha na světě -
bestseller číslo 1.
Po celém světě rozšiřovaná (celá nebo jen některé její části) ve více než 2000 jazycích. Která jiná kniha jí může konkurovat?

Bible = Starý zákon a Nový zákon (dále SZ a NZ), skládá se z jednotlivých knih (např. Izaiáš, Janovo evangelium, Skutky apoštolů).
Celkem Bible obsahuje 66 knih, z toho SZ 39 knih, NZ 27 knih. Psalo ji asi 40 pisatelů, v rozmezí 1600 let (viz níže "Časová chronologie").

Bible je jen jedna, i když existuje ve velkém množství překladů. Je výhodné mít možnost nahlédnout do více překladů, k lepšímu porozumnění těžších míst. V češtině jsou nejvíce známé a rozšířené dva překlady celé Bible - kralický překlad z 16.stol. (velmi dobrý, i když ve staročeštině) a moderní ekumenický překlad (celý vyšel v roce 1979). Další český překlad byl vydán v roce 2009 s názvem "Bible, překlad 21.století", zkráceně Bible21. Za zvláštní zmínku stojí překlad Slovo na cestu (z roku 2011) - je to volná parafráze biblického textu za účelem maximální srozumitelnosti dnešnímu čtenáři.

Existují ještě další překlady (viz např. na webových stránkách Wikipedie, heslo "české překlady Bible"), jsou však již méně známé a rozšířené.
Pokud tedy chceme studovat konkrétní biblické téma do hloubky, je dobré držet se věrného (poctivého) překladu Bible kralické, v těžších místech hledáme pomoc v novějších překladech a u nejtěžších míst nám často pomůže (nasměruje) právě volnější "Slovo na cestu". Jako klenot mezi překlady však mnozí stále považují Bibli kralickou.

Používané zkratky - 2 příklady zápisu:

  Jan 3,16  
- rozuměj Janovo evangelium 3. kapitola a 16. verš.

Bible   2.Mojž 20,9-12  
- rozuměj Druhá kniha Mojžíšova, 20. kapitola, 9. až 12. verš.

Ze začátku jistě uvítáte v Bibli stránky s obsahem, kde si zmíněné zkratky najdete a též zjistíte stránku, kde začíná příslušná kniha.


Orientační rozdělení knih Bible:

B i b l e
Starý zákon
psán hebrejsky, něco aramejsky
Nový zákon
psán řecky
ZákonHistoriePoezieProroctvíEvangeliaHistorieDopisy
(epištoly)
Proroctví
1.- 5. MojžíšovaJozue - EsterJob - Píseň Šalom.Izaiáš - MalachiášMatouš - JanSkutky ap.Římanům - JudaZjevení Jana






Význam Bible

Všichni vnímáme, že s naším světem není něco v pořádku. Snad každý člověk touží po míru, lásce, spravedlnosti a přitom celá historie je o válkách, nenávisti a dominujícímu zlu.

Lila K
Co dnes nejvíce lidstvo potřebuje, je naděje. Kde není naděje, tam není smysl života a tam bují zlo, drogy, násilí, nespravedlnost. Největší význam Bible spočívá právě v tom, že přináší poselství naděje. Bible vysvětluje nejen původ a vznik zla ve vesmíru a v souvislosti s tím problém naší planety, ale i konečné řešení tohoto problému.

Bible přináší řešení problému nejzásadnějšího - problému smrti. Hovoří o vzkříšení při brzkém slavném návratu Ježíše Krista na tuto planetu. Hovoří o věčném a šťastném životě na krásné, nové Zemi.

Je zde reálná naděje pro každého člověka, který ji přijme vírou. Uvěřit a podle své víry - a v její síle - začít žít. To je jediná podmínka. Uvěřit, že Bůh, Stvořitel vesmíru přišel osobně v Ježíši Kristu na náš svět porazit zlo způsobem pro nás nepochopitelným.

Ale jak říká Bible (nebo i Saint-Exupéry) - ty největší pravdy a hodnoty lze vnímat jen srdcem.


Kde je pravda?

Dnes existuje mnoho církví, které se drží Bible, přitom nejsou ve všech bodech zajedno.

Důležitá otázka zní: kde a jak se dozvím čistou pravdu o Ježíši Kristu a jeho učení?

Odpověď na tuto důležitou otázku dává sám Ježíš, ústřední postava Bible:

  Jan 5,39:   "Zkoumáte Písma a myslíte si, že v nich máte věčný život; a Písma svědčí o mně."
Věčný život není automaticky v poznání Písma, nýbrž v
poznání Ježíše Krista. Písmo je však jediný hodnověrný svědek o Kristu a jeho učení. Sám Ježíš potvrzuje - "Písma svědčí o mně".

To znamená, že mohu s výhodou využít nabídku nějakého kurzu Bible od některé církve, ale pro další růst musí Bible zůstávat jedinou směrnicí a "pevným metrem", kterým přeměřím každé učení té které církve.

Je psáno, že "každý sám za sebe se bude zodpovídat Bohu" (Řím 14,12), nemohu tedy v zásadních otázkách nechávat rozhodnutí ani na církvi.


Proč Bible, proč ne tradice?

  Jan 10,35:   "Písmo musí platit."
Písmo je "pevný metr", kterým je třeba přeměřit každé učení, každé ústní podání. Za Písmo svaté, nebo-li Bibli, ručí sám Ježíš Kristus a tedy Bůh. Bůh říká, že "Písmo musí platit".

  Galat 1,8-9:   "Ale i kdybychom my nebo sám anděl z nebe přišel hlásat jiné evangelium než to, které jsme vám zvěstovali, budiž proklet!"

Učení apoštolů, tak jak je zvěstovali, máme zaznamenáno v Bibli.

Maximálně záleží na čistotě učení. Ap. Pavel volil neobvykle tvrdá slova v této souvislosti - "budiž proklet"! Žádný člověk nemůže mít vyšší autoritu než Boží slovo.
Četli jsme, že "Písmo musí platit". Tradice, nebo-li ústní podání potom platí pouze v případě, že je v souladu s Písmem! Jinak člověk nemá žádnou jistotu ohledně čistoty daného ústního podání.

Lila K


Budeme nyní uvažovat o důkazech tohoto tvrzení, že Bible je Boží slovo. Možná bychom měli hovořit spíše o "důvodech k víře" než přímo o důkazech. Proč si zvolit právě Bibli za "pevný metr" svého života? Podívejme se na alespoň čtyři takové důvody, proč tomu lze věřit:
  1. Okolnosti vzniku Bible
  2. Nezničitelnost Bible
  3. Vliv Bible
  4. Proroctví Bible


Okolnosti vzniku Bible

Bible byla psána v časovém rozmezí 1600 let - od Mojžíše (1500 př.Kr.) do Jana (100 po Kr.). Tvoří ji 66 knih, které psalo asi 40 pisatelů, kteří se většinou neznali. Byli různého vzdělání, např. Lukáš byl lékař, Petr obyčejný rybář. Měli různé sociální a společenské postavení, např. Šalomoun psal ve svém královském paláci, Jeremiáš ve vězení.

Přestože byli od sebe vzdáleni prostředím, prostorem i časem, přesto jejich pohled na Boha, svět a člověka si vzájemně neodporuje a neprotiřečí. Naopak - jednotlivé knihy se v Bibli často vzájemně doplňují a vysvětlují. Jak je to možné?

  II.Timot 3,16:   "Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha a je dobré k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti,..."   

Autorem Bible je Bůh. Bible má hodně pisatelů, ale za nimi stojí jeden velký Autor. Různí pisatelé, ale jeden "Režisér". Všichni pisatelé se zříkají autorství, což je ve světě neobvyklé a nepochopitelné.

Viz další verše - např.:

II.Sam 23,2; Mat 1,22; Skutky 1,16; I.Petr 1,10-11; II.Petr 1,21; Zjev 1,1.11.19;

"Inspirace nepůsobí na lidská slova nebo výrazy, ale na člověka samotného, který je pod vlivem Ducha svatého naplněn myšlenkami. Avšak slova nesou pečeť myšlení jednotlivce. Boží
myšlení je pronikavé. Boží myšlení a vůle se spojuje s lidským myšlením a vůlí; takto se stávají lidské myšlenky Božím slovem." (E.G.Whiteová, Vybraná poselství, svazek 1, str. 21)

Inspirace tedy dovoluje použít autorům odlišné výrazové prostředky na vyjádření té samé myšlenky nebo události tak, aby ji co nejlépe vylíčili a popsali. Tím se vysvětlují rozdíly v několika málo biblických textech, když se jedná o nějaké všeobecné vyjádření či popis - jako například u nápisu na kříži. Tři evangelisté zapsali rozdílně (ale významově stejně) znění tohoto nápisu: "To je Ježíš, král Židů" (Mat 27,37), "Král Židů" (Mk 15,26) a "Toto je král Židů" (Luk 23,38). Ale tam, kde je potřeba přesnost, se Bible vyjadřuje velmi jasně.

Někdy ani sami pisatelé nerozuměli tomu, co psali, co jim bylo ukázáno:

  Dan 12,8-9:   "Slyšel jsem, ale nerozuměl jsem. Řekl jsem: 'Můj pane, jaké bude zakončení toho všeho?' Řekl: 'Jdi, Danieli, tajuplná a zapečetěná budou ta slova až do doby konce."

Teprve až historicky přišla "doba konce", došlo k porozumění tohoto konkrétního proroctví. Není to úžasné? Například slavný Izac Newton, který žil před začátkem doby konce, po mnohaletém studiu tohoto Danielova proroctví musel přiznat, že tomu nelze porozumět. Chyběly mu totiž klíčové informace, které přinesly až nadcházející historické události (například "smrtelná" rána papežství r.1798).


Nezničitelnost Bible

  Mat 24,35:   "Nebe a země pominou, ale má slova nepominou."

To byla silná slova! Myslíte, že tehdejší Ježíšovi posluchači tomu věřili? Naše doba je však důkazem pravdivosti tohoto tvrzení.

Za 2000 let se spousta věcí změnila, různé filosofie vznikly a zanikly, ale Kristovo učení je zde nezměněno! Máme k dispozici Bibli, tedy původní apoštolské učení. Nevím, jestli tomuto Ježíšovu výroku jeho tehdejší posluchači věřili.

Bible měla vždycky mnoho nepřátel.   Příklad ze starověku - viz Jerem 36,21-32
Ve středověku různí Koniášové páleli Bible i s jejími čtenáři, papežové zakazovali Bibli číst - všechno marně. Dnes má Bible zcela jiného nepřítele - nevěru. Co je to platné, že mnozí lidé mají Bibli, když si nechají namluvit, že Bible obsahuje nepravdivé věci, nebo že jí nelze rozumět. Ale Bible je zde! A každý má možnost napít se z
čistého pramene. "Kdo hledá, ten najde." (Mat 7,7)

Největší nevěra začala ve francouzské revoluci.

"Filozof Voltaire v roce 1778 prohlásil, že za sto let nebude Bible existovat a najdeme ji jen v muzeu. Měl pravdu? Možná si ještě vzpomenete, že v roce 2009 se knižním bestselerem na českém trhu stala Bible. Šlo o nový překlad s označením B21 – Bible pro 21. století. To je myslím přesvědčivý důkaz toho, že se pan Voltaire ve své předpovědi zmýlil.
          Podle H. L. Willmingtona má Bůh zvláštní smysl pro humor. Ve své knize píše, že po Voltairově smrti si jeho tiskařský stroj a byt, ve kterém bydlel, pronajala Ženevská biblická společnost a tiskla zde Bible. Zmiňuje se také o tom, že 24. prosince roku 1933 koupila britská vláda za půl milionu dolarů od Ruska vzácný opis Nového zákona, známý pod jménem Codex Sinaiticus. V ten samý den byla v Paříži v dražbě prodána první edice Voltairova díla za 11 centů… (H. l. Willmington, Willmington’s Guide to Bible Knowledge, str.106)"
(V. Fürst, Co když Bible nelže?, str.7)


Vliv Bible

  Žid 4,12:   "Slovo Boží je živé, mocné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč; proniká až na rozhraní duše a ducha, kostí a morku, a rozsuzuje touhy i myšlenky srdce."

Dalo by se vyprávět mnoho zkušeností mnoha lidí, kterým Bible změnila jejich život, když začali podle ní žít. Notoričtí alkoholici, kuřáci, narkomani - jakmile vírou přijali do svého srdce Krista a denně přijímali "duchovní pokrm" z jeho slova - získali sílu vymanit se z těchto pout a těší se z nově nabyté svobody.

Působením Božího slova člověk získává vnitřní pokoj,
tichou a hlubokou radost, nádhernou perspektivu, motivaci zvítězit, vytrvat a mít rád.

Nejlepším důkazem je osobní zkušenost, kterou musí (může) učinit každý člověk sám.

Na výše uvedeném nic nemění smutná historická či současná skutečnost zla páchaného ve jménu křesťanství. To, že se někdo ohání Biblí či příslušností k církvi ještě nemusí znamenat, že podle Bible opravdu žije. Žel - to je problém. Pro pravé křesťanství napáchali více škod nepraví křesťané, než ateisté. Toto však platí nejen pro křesťanství, ale pro jakoukoliv lidskou pospolitost.


Proroctví Bible

Žádný člověk nezná budoucnost. Jestliže Bible ji znala a

Lila K

zná, pak jejím skutečným Autorem musí být Bůh! Lidé, nebo démoni, mohou tvořit více-méně pravdě podobné prognózy. Čím delšího období do budoucna se to týká, tím méně přesná taková prognóza je. Biblická proroctví jsou však něco zcela jiného. Tvoří podstatnou část Bible a jsme vybízeni k jejich studiu:

  II. Petr 1,19:   "Tím se nám potvrzuje prorocké slovo, a činíte dobře, že se ho držíte; je jako svíce, svítící v temném místě, dokud se nerozbřeskne den a jitřenka vám nevzejde v srdci. "

Dá se říci, že rozumět dobře Bibli znamená rozumět proroctvím. Proto se jimi budeme důkladně zabývat. Později.

Nyní jen dvě jednoduché ukázky:


Proroctví o izraelském národu

  IV. Mojž 28,15.16.63-66:   "Jestliže však nebudeš Hospodina, svého Boha poslouchat a nebudeš bedlivě dodržovat všechny jeho příkazy a nařízení, která ti dnes udílím, dopadnou na tebe všechna tato zlořečení: Prokletý budeš ve městě a prokletý budeš na poli....Budete vyrváni ze země, kterou přicházíš obsadit. Hospodin tě rozptýlí do všech národů od jednoho konce země do druhého....Tvůj život bude viset na vlásku, v noci i ve dne se budeš chvět strachem a nebudeš jist svým životem."

Bůh skrze Mojžíše předložil izraelskému národu dvě cesty - požehnání a zlořečenství. Národ si měl vybrat, jestli půjde cestou poslušnosti, či neposlušnosti. Když sledujeme dějiny tohoto národa, vidíme, že Bohu věrni nebyli. Nedbali na napomínání proroků, naopak je kamenovali.
A pak, když přišel největší prorok, Syn Boží, lid izraelský jej zamítl a volal před Pilátem: "Ukřižuj ho!" - "Krev jeho na nás i na naše děti!"

A tak se nakonec na tomto lidu splnilo předpověděné zlořečenství. Bůh však Izrael zcela nezavrhl a neopustil. Nyní, v "době konce", se na tento národ vztahují jiná význammná proroctví a zaslíbení - viz např.

  Řím 11,11.25:    "Chci tedy snad říci, že klopýtli tak, aby nadobro padli? Naprosto ne! Ale jejich selhání přineslo pohanům spásu, aby to vzbudilo žárlivost židů.... Abyste nespoléhali na svou vlastní moudrost, chtěl bych, bratří, abyste věděli o tomto tajemství: Část Izraele propadla zatvrzení, avšak jen do té doby, pokud nevejde plný počet pohanů..."


Proroctví o Egyptu

  Ezech 29,14.15:   "Změním úděl Egypťanů a přivedu je zpět do země Patrósu, do země jejich původu, ale budou tam královstvím poníženým. Budou poníženější než jiná království a nebudou se již vypínat nad pronárody, ztenčím jejich řady, aby nad pronárody nepanovali."

O Židech jsme četli, že budou rozptýleni mezi všechny národy; avšak o Egyptu zní proroctví jinak, a sice, že bude královstvím sníženým a že se již nebude nad jiné království vynášet.

V době proroka Ezechiele byl Egypt slavnou velmocí,
ovládající mnohé národy. Ezechielovo proroctví se muselo zdát mnoha lidem v té době směšné, nebo aspoň neuvěřitelné.

Dějiny nám však potvrzují, jak se toto proroctví přesně splnilo. Od babylonské říše už nikdy Egypt nebyl velmocí, nedosáhl předchozího lesku a slávy - byl stále pod něčí svrchovaností - Babylonie, Médopersie, Řecko, Řím, Turci, Angličané,...

Viz též Iz 13,19-22 (o Babylonu), Ezech 26,3-5 (o Týru), Ezech 28,21-23 (o Sidonu), Mich 5,2 (o místu narození Ježíše Krista), atd.

Jak již bylo výše řečeno, Písmo je hodnověrným svědkem o Kristu, o Pravdě. Na mnoha místech jsme v Bibli vybízeni k jejímu studiu.

Jenže - například Židé, zvláště zákoníci a farizeové, ti znali Písmo snad zpaměti, a přesto ukřižovali Božího Syna.

Vidíme, že pouhé rozumové poznání Písma nestačí k poznání a přijetí Pravdy. Apoštol Pavel upozorňuje na nebezpečí, že při nesprávném přístupu ke čtení Bible se nám Písmo stane "mrtvou literou".

Bůh v Bibli lidem zjevuje úžasné věci a nabízí neskutečné bohatství, které nevyváží všechno bohatství světa. Současně však tento poklad chrání před zneužitím, aby se nedostal do nepovolaných rukou.

  Luk 8,10:   "Vám je dáno znáti tajemství Božího království, ostatním však jen v podobenstvích, aby hledíce neviděli a slyšíce nechápali."

Jsou zde určitá pravidla studia Písma, která se vyplatí dodržovat. Určité podmínky, které je třeba splňovat, chceme-li správně rozumět a poznat Pravdu zjevenou Bohem. Bůh ve své moudrosti zařídil, že klíče k pochopení pravdy nelze snadno zneužít, protože neleží v oblasti IQ,
Lila K


vzdělání či moci peněz, nýbrž v oblasti morální, přístupu s čistým, pokorným srdcem. A Bůh vidí do lidského srdce! Proto existuje tolik různých výkladů...


Dva klíčové texty

  Jan 7,17:   "Kdo chce činit jeho vůli, pozná, zda je mé učení z Boha, nebo mluvím-li sám za sebe."

První podmínka rozeznání pravdy =
Chtít činit Boží vůli.

Schopnost rozeznat pravdu není dána velikostí IQ, ani vzděláním, ale především ochotou (vnitřním odhodláním) činit poznanou Boží vůli. Bůh vidí do srdce člověka a ví, o co nám jde. Problém porozumění se tak přesouvá z roviny intelektuální do roviny morální.

Pokud člověk splňuje Bohem dané podmínky, pak jistě intelekt a vzdělání se stávají dobrým pomocníkem k porozumění hlubších a širších souvislostí. Ovšem to základní, co je třeba vědět pro naše spasení, to může porozummět každý prostý člověk. Je to totiž Bůh, Duch svatý, který nám buď dá, nebo nedá, světlo poznání.

  II.Petr 1,20-21:   "Toho si buďte především vědomi,
že žádné proroctví v Písmu nevzniká z vlastního pochopení skutečnosti. Nikdy totiž nebylo vyřčeno proroctví z lidské vůle, nýbrž z popudu Ducha svatého mluvili lidé, poslaní od Boha."

Druhá podmínka rozeznání pravdy =
Bible se vykládá sama  (to je Biblí).

Slovotext musí být podřízen kontextu celé Bible. Výklad Bible nikdy nezáleží jen na lidském úsudku.

V kralickém překladu na stejném místě čteme: "...žádného proroctví písma výklad nezáleží na rozumu lidském..."   Žádný člověk ani skupina lidí netvoří výjimku, i kdyby to byl učitelský úřad církve ...

Pokud náš výklad určitého místa je v rozporu s jinými jasnými výroky Písma, pak je to špatný výklad, poplatný našemu lidskému rozumu. Je naprosto nezbytné sledovat kontext.


Jinak řečeno

Jestliže např. někde v Písmu existuje text, ze kterého lze usoudit, že něco se stalo v první den týdne, ale na deseti dalších místech čteme, že táž událost se stala v sedmý den týdne, pak - ať se mi to líbí, nebo ne, musím akceptovat sedmý den. Zcela jistě pak najdu vysvětlení, že to jediné rozporné místo vlastně nebylo v rozporu, že se jednalo o nějaký zvláštní úhel pohledu.

Příklad: Jestliže ta stejná věc bude zmíněna na třech místech, jednou jako kruh, podruhé jako obdélník a potřetí jako válec, je jasné, že správný výklad, o jakou věc se jedná, bude válec. Všimněme si, že při tom i kruh a obdélník je pravdivý popis (pravoúhlé průměty)! Pouze válec však v sobě zahrnuje všechny tři popisy. Jestliže někdo z nějakého důvodu preferuje "kruh" nebo "obdélník", hrozí mu nebezpečí, že ta ostatní místa popisu přehlédne a může sejít z cesty pravdy.
Přesně toto se stalo farizeům a zákoníkům ve starém Izraeli. Oni tak toužili po osvobození z područí Říma, že vnímali z prorockého slova pouze ta místa, která popisovala příchod Mesiáše v moci a slávě. Vůbec neviděli (nechtěli vidět?) mnohá jiná proroctví o příchodu téhož Mesiáše v pokoře a chudobě za účelem položení svého života na místo člověka. V Bibli nacházíme množství proroctví jak o prvním příchodu Krista, tak o jeho druhém a tentokrát slavném příchodu v naší době.

Někdy můžeme být v pokušení vyložit si nějaký symbol v Bibli sami. Je však nanejvýš nutné respektovat výše zmíněné podmínky.

Závěrem jeden konkrétní příklad z poslední knihy v NZ, z knihy "Zjevení Janovo".

Konkrétní příklad z Bible

  Zjev 17,1:   "...ukáži ti soud nad velikou nevěstkou, usazenou nad vodami..."

V knize Zjevení nacházíme mnoho symbolů a je třeba poctivě hledat, jak Bible sama tyto symboly vykládá.

Zde čteme o "nevěstce" a o "vodách", nad nimiž sedí. Vezměme si např. symbol "vody". Co znamená tento symbol?

I když budu již znát správný biblický výklad symbolu "nevěstka" (= odpadlá církev), stále hrozí nebezpečí, že sám neurčím správně další symbol "voda, vody". Je to symbol moci? Nebo snad bohatství? Pro oba výklady můžeme najít opodstatnění. My však nesmíme vykládat podle "lidského rozumu", nýbrž hledat výklad samotné Bible.
V daném případě je to snadné, nacházíme jej o pár řádků dále:

  Zjev 17,15:   "A řekl mi: Vody, které jsi viděl, nad nimiž ta nevěstka sedí, to jsou národy, davy, rasy a jazyky."

Jinými slovy - symbol "vody" znamená "lidstvo" jako takové.

Či-li odpadlá církev, která se zpronevěřila svému poslání, se snaží lidstvo ovládat ("sedí nad ním") a ne mu v duchu Kristově sloužit. Tak to vykládá sama Bible a to je pravda. Ať se mi to líbí nebo ne. Ať to zapadá do mých náboženských představ a mého cítění, nebo mi to zbourá dosavadní stavbu mého přesvědčení.



        Tentýž Duch svatý, který inspiroval pisatele, chce inspirovat také čtenáře.
        Bez jeho pomoci nemůžeme Bibli správně rozumět.
        Stala by se nám "mrtvou literou".
        Proto je velmi důležité číst Bibli s úctou a v modlitebním ztišení.










... výběr některých veršů k základní orientaci

  Žalm 119,105:   "Světlem pro mé nohy je tvé slovo, osvěcuje moji stezku."   
  Marek 12,24:   "Ježíš jim řekl: Mýlíte se, neznáte Písma ani moc Boží!"   
Kdo nemá toto světlo (pevný metr), ten nutně bloudí - i když se při tom tváří učeně.

  Skutky 24,14:   "...Věřím všemu, co je napsáno v zákoně Mojžíšově a v prorockých knihách ..."
Z výroku ap. Pavla je zřejmé, že platí celá Bible, není správné zavrhovat Starý zákon.

  I.Timot 2,3.4:   Bůh "chce, aby všichni lidé došli spásy a poznali pravdu."
Zde čteme, jaký má Bůh záměr s lidma. Bůh miluje všechny lidi a přeje si, aby se všichni rozhodli pro život, ne pro smrt.

  Skutky 17,11: "Židé v Beroji byli přístupnější než v Tesalonice. Přijali evangelium s velikou dychtivostí a každý den zkoumali v Písmu, zdali je to tak, jak zvěstuje Pavel."
BIBLE = "PEVNÝ METR" = hodnověrný svědek o Kristu a nejvyšší autorita pro věřícího člověka.

Čteme zde, že Židé v Beroji   "na každý den zkoumali v Písmu, zda-li je to tak, jak zvěstuje Pavel".  
Oni se nešli dotázat kněží a zákoníků, ale rozhodli se na základě Písma. A že to bylo těžké rozhodování asi nikdo nepochybuje - postavit se tradici otců a vystavit se tak pronásledování ze strany kněží a tehdejší církve. Poznaná pravda a spojení vírou s Ježíšem jim však dodávaly sílu a motivaci. Tak tomu bylo a bude vždy v dějinách Božího lidu.
  Zjev 22,18-19   "Já dosvědčuji každému, kdo slyší slova proroctví této knihy: Kdo k nim něco přidá, tomu přidá Bůh ran popsaných v této knize. A jestliže kdo ubere ze slov knihy tohoto proroctví, tomu Bůh odejme podíl na stromu života a místo ve svatém městě, jak se o nich píše v této knize."  
Bible dává smysl jako celek, nesmím porušovat její kontext, něco - co se mi hodí - z ní vybírat, nebo do ní přidávat. Je zde důrazné varování před takovým počínáním si.

  Jan 3,16:   "Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby každý, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný."
Zde je evangelium v kostce. Radostná zpráva o naději pro ztracené lidstvo a pro každého člověka, zhuštěna do jednoho verše.

  I.Timot 2,5:   "Je totiž jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš, který dal sám sebe jako výkupné za všechny, ..."  
Ježíš Kristus = JEDINÝ prostředník mezi Bohem a lidmi. Jestliže jediný, pak je marné hledat prostředníka kdekoli jinde! (Např. různí svatí, andělé, panna Maria, kněží, kazatelé, ...)

  Zjev 22,8-9:   "...padl jsem na kolena k nohám anděla, který mi to oznamoval. Ale on mi řekl: 'Střez se toho! Jsem jen služebník jako ty a tvoji bratři proroci a ti, kdo se drží slov této knihy. Před Bohem poklekni!"     Svatí Boží andělé si přímo zakazují uctívání - na rozdíl od démonů, kteří po něm touží. Uctívat kohokoliv jiného než Boha je přestupováním Mravního zákona - Desatera.




Odkazy k danému tématu:

Moje nejobtížnější cesta
Prof. Dr. Walter Veith vypráví svůj životní příběh
(Z evolucionisty kreacionistou)

Prof. Dr. Walter Veith získal doktorát ze zoologie na univerzitě Kapského Města v roce 1979. Dlouhá léta byl zapřísáhlým evolucionistou a přesvědčeným ateistou. V letech 1979-1986 přednášel zoologii na univerzitě ve městě Stellenbosch. V té době obohatil evoluční teorii několika významnými objevy.
Pečlivým studiem, ke kterému ho za zvláštních okolností vyprovokoval jeden truhlář, však došel k poznání, že evoluční teorie nemůže obstát tváří v tvář faktům. Poznal také, že existuje Bůh, který mocně zasahuje i v jeho životě.
(video s titulky ze stránek neuveritelnaodhaleni.cz)


                                           nahoru
... zpět na předchozí stranu