"Již více času nebude."
(Zj 10,6)
Bible a zdraví

"... Neboť já jsem Hospodin, já tě uzdravuji."
(Ex 15,26)               


"Těsná je brána a úzká cesta, která vede k životu, a málokdo ji nalézá."
(Ježíš, Mt 7,14)







Návštěvní kniha
Kontakt
bibleazdravi@o2active.cz





Jste . návštěvník


Malý kurz Bible
Apokalypsa - kniha Zjevení


Volně zpracováno podle knihy "Křik nebes"
(Jacques Doukhan - profesor hebrejštiny a Starého zákona na Andrewsově univerzitě ve Spojených státech)


Šelma z moře

12. kap. Zjevení končí tím, že drak (satan) pronásledující ženu (církev), se postavil na břehu moře. Tím ukázal svůj dvojí vliv - nad mořem i zemí, a také svůj záměr povolat jejich síly do svého boje.

Zj 13,1:"Tu jsem viděl, jak se z moře vynořila dravá šelma o deseti rozích a sedmi hlavách; na těch rozích deset královských korun a na hlavách jména urážející Boha."

Moře okamžitě odpovídá. Z jeho vln vystupuje šelma, která se překvapivě podobá drakovi. Tak jako on se honosí sedmi hlavami a deseti rohy a stejně jako on se pyšní svými rohy (Zj 13,1). Proroctví dále upřesňuje, že dostává svou moc od samotného draka (13,4). Skutečnost, že vystupuje z vody již prozrazuje její zlověstný charakter. V Bibli a literatuře starověkého Středního východu představuje drak vycházející z vody síly vzdorující Bohu Stvořiteli (Iz 27,1; 43,2; Ez 29,3-5;31;32; srov. Ž69,1.2; 74,12-17;124,1-5). Vodstvo symbolizuje také pohanské národy, gójjím, kteří se vrhají do útoku proti Božímu lidu (Iz 17,12; Jr 46,7; Zj 17,1.18). Vodní původ tohoto zvířete rovněž prozrazuje jeho politicko-geografickou totožnost - jedná se o Řím, jehož moc chápali obyvatelé starověkého Středního východu jakoby pocházející z moře. Ve viděních čtvrtého Ezdráše (apokryfní knihy napsané kolem r. 97 př.Kr.) je právě Řím představen zvířetem, které vychází z moře (4.Ezdr 11,1; 12,11).
Zj 13,2:"Ta šelma, kterou jsem viděl, byla jako levhart, její nohy jako tlapy medvěda a její tlama jako tlama lví. A drak jí dal svou sílu i trůn i velikou moc."

Avšak popis této šelmy je podrobnější než portrét draka. Nacházíme v něm rysy zvířat z Daniela 7, leoparda, medvěda, lva (13,2; viz Dan 7,2.3) a zejména čtvrtého zvířete s deseti rohy (13,1; viz Dan 7,7). Danielův pohled se soustředí na zvláštní úkaz, kterým končí přehlídka zvířat a jež charakterizuje čtvrté zvíře, a sice na malý roh.

Zj 13,3-4:"Jedna z jejích hlav vypadala jako smrtelně raněná, ale ta rána se zahojila. A celá země v obdivu šla za tou šelmou; klekali před drakem, protože dal té šelmě svou moc, a klekali také před šelmou a volali: 'Kdo se může rovnat té dravé šelmě, kdo se odváží s ní bojovat?'"

Podobně jako malý roh je také tato šelma obdařena ústy, která hovoří rouhavě (13,4; viz Dan 7,8). A jako on si podobně také dělá nárok na božství. Nechává se uctívat a lichotit si chválou, která je výsadou Boha. "Kdo se může rovnat té dravé šelmě?" (Zj 13,4) je záměrným napodobením výrazu "Kdo je mezi bohy jako ty, Hospodine?", který se týká Boha Izraele (2.Mojž.15,11; Ž 35,10) a jenž je vlastně jménem Michaela (hebrejské mi-ka-el znamená "Kdo je jako Bůh?").


(Šelma z moře ... pokračování 1)

Zj 13,5-8:"A bylo jí dáno, aby mluvila pyšně a rouhavě a měla moc po čtyřicet dva měsíce. A tak otevřela ústa a rouhala se Bohu, jeho jménu i jeho příbytku, všem, kdo přebývají v nebi. A bylo jí dáno, aby vedla válku proti svatým a aby nad nimi zvítězila. Dostala moc nad každým kmenem, národem, jazykem i rasou; budou před ní klekat všichni obyvatelé země, jejichž jména nejsou od stvoření světa zapsána v knize života, v knize toho zabitého Beránka."

Navíc - stejně jako malý roh - pronásleduje po čtyřicet dva měsíců, ale po nich - uvádí prorok - bude "smrtelně zraněná" (Zj 13,3). Tato chronologie vychází ze struktury ve formě paralelismu textu ABC//A'B'C':

První odstavec:
A šelma dostává moc draka (Zj 13,2)
B zraněná hlava (Zj 13,3)
C uzdravená rána, obdiv světa (13,3.4)

Druhý odstavec:
A' šelma dostává ústa a moc (Zj 13,5)
B' během čtyřicet dva měsíců (Zj 13,5)
C' otevírá ústa, obdiv světa (13,6-8)

Tato posloupnost upozorňuje na vztah mezi B a B'. V prvním odstavci šelma dostává moc draka (A) až do chvíle, kdy jedna z jejích hlav je zraněna (B), načež je obdivována celým světem (C). Obdobně ve druhém odstavci šelma dostává moc draka (A') během čtyřiceti dvou měsíců (B'), a
poté je uctívána celým světem (C'). Zranění šelmy tedy nastává na konci čtyřiceti dvou měsíců. Až do této chvíle proroctví pouze opakovalo předchozí zjevení. V souladu s viděními Daniela prorok ze Zjevení vidí náboženskou moc usilující uzurpovat moc Boží, která se chronologicky zařazuje po čtvrtém království, a sice roste na troskách starého Říma. Podle stejného zdroje tato moc utiskuje Boží lid po dobu "času a časů a poloviny času" (Dan 7,25), tj. čtyřicet dva měsícú nebo tisíc dvě stě šedesát prorockých dnů (=let), což je v souladu s informací, která byla již dána ve vidění ženy. Novým prvkem je to, že na konci tohoto údobí pronásledování bude šelma zraněna, avšak její rána bude uzdravena. Dějiny šelmy končí slavnou vizí; "budou před ní klekat všichni obyvatelé země" (Zj 13,8).

Pohled do historie tuto prorockou předpověď potvrzuje. Těchto 1260 let, která začínají kolem r. 538 - dobou významnou ustanovením církve coby instituční moci -, končí kolem r. 1798 - dobou významnou oslabením této moci, zejména z Napoleonova popudu (ale již před tím - reformace, osvícenství, Velká francouzská revoluce). Poté se papežská moc velmi rychle obnovuje. V 19. století jsme svědky obnovy v katolické církvi. První vatikánský koncil (1870) představuje vrchol hnutí uctívání papeže. Po nepokojích revolučních a napoleonských let je papežství více a více uznáváno jako autorita ve věcech civilních i veřejné morálky. Prohlášení papeže za neomylného se tedy jeví být ještě více nezbytné proto, aby byla papežská moc účinnější. V polovině 19. století byla tato koncepce obhajována velkým množstvím katolíků. Papež ji podporuje všemi


(Šelma z moře ... pokračování 2)

prostředky. Jezuité veřejně vysvětlují, že když papež medituje, je to samotný Bůh, kdo v něm přemýšlí. K chvále Pia IX. jsou skládány hymny. Dokonce se jde tak daleko, že Svatý otec je pojmenován jako "viceBůh lidstva" (Brucel.Shelley, Church History In Plain Language, Waco, 1982, s. 381). Konečně r. 1870 je vyhlášeno dogma o neomylnosti papeže. Od té chvíle nepřestala prestiž papežské moci růst. A dnes, po pádu marxismu a v důslewdku sociálních, politických a ekonomických krizí, je papež více než kdy jindy představován jako morální autorita par excellence. Ke konci r. 1994 mu prestižní americký týdeník Time zasvětil speciální číslo a zvolil ho "mužem roku" (Time, 26.12.1994-2.1.1995).

Odvážit se - při vědomí těchto skutečností - označit papežství jako šelmu ze Zjevení znamená riskovat, že budeme obviněni z anachronismu. Tento druh výkladu se pod laskavými křídly otevřeného a respektujícího ekumenismu již nenosí. Nesmírná popularita papeže, velkého a světově uznávaného hlasatele morálky a pokoje, který už nepronásleduje, ale který naopak vystupuje ve prospěch utiskovaných a chudých, vyvrací tento výklad proroctví.

A přesto právě tato skutečnost dává proroctví za pravdu, a sice právě ve faktu, který se zdá, že proroctví popírá. Místo aby byla argumentem proti pravdivosti tohoto vidění ze Zjevení, popularita papeže spíše potvrzuje tento výklad. Dokonce to bylo předpověděno. Prorok vidí, že za tuto náboženskou moc se staví "každý kmen, národ, jazyk i rasa" (Zj 13,7). Poprvé
vliv papežství sahá za katolické náboženství, nebo Itálii nebo Francii, "nejstarší dceru církve".

Pronikavost prorockého pohledu však neospravedlňuje postoj obviňující katolickou církev. Záměrem těchto biblických slov není odsouzení jiného náboženství z pocitů nadřazenosti, ale spíše objasnění smyslu dějin - abychom věděli, že nade vším bdí Prozřetelnost, aby víra a naděje byla posílena. Toto poslední naučení naši část uzavírá, "teď musí Boží lid osvědčit trpělivost a víru" (Zj 13,10).

Lila K, 2013

Šelma ze země

Zj 13,11-14:"Vtom jsem viděl jinou šelmu, jak vyvstala ze země: měla dva rohy jako beránek, ale mluvila jako drak. Z pověření té první šelmy vykonává veškerou její moc. Nutí zemi a její obyvatele, aby klekali před první šelmou, které se zahojila její smrtelná rána. A činí veliká znamení, dokonce i oheň z nebe nechá před zraky lidí sestoupit na zem. Bylo jí dáno dělat znamení ke cti první šelmy a svádět jimi obyvatele země; rozkazuje obyvatelům země, aby postavili sochu té šelmě, která byla smrtelně zraněna mečem, a přece zůstala naživu."

Ihned po uzdravení šelmy - ve chvíli, kdy všechny národy jsou zaujaty jejím uctíváním - vidí prorok z knihy Zjevení, jak se objevuje jiná šelma; tentokrát však vyvstává ze země. Prorok se nepřemístil. Scéna se odehrává ve stejném prostoru. Druhá šelma se připojuje k první, jako by jí chtěla ukázat svou podporu. Je popsána velmi stručně - hovoří jako drak (Zj 13,11). Staví se tedy vedle šelmy, která svoji moc obdržela od samotného draka (Zj 13,4), moc, která je jí nyní předána: "Z pověření té první šelmy vykonává veškerou její moc" (Zj 13,12).

Zj 13,15-18:"Je jí dáno, aby do sochy té šelmy vdechla život, takže ta socha mluvila a vydala rozkaz, že zemřou všichni, kdo před ní nepokleknou. A nutí všechny, malé i veliké, bohaté i chudé, svobodné i otroky, aby měli na pravé ruce nebo na čele cejch, aby
nemohl kupovat ani prodávat, kdo není označen jménem té šelmy nebo číslicí jejího jména. To je třeba pochopit: kdo má rozum, ať sečte číslice té šelmy. To číslo označuje člověka, a je to číslo šest set šedesát šest."

A co víc, snaží se všemi prostředky podněcovat "zemi a její obyvatele, aby klekali před první šelmou" (Zj 13,12). Svádí je velkými divy (Zj 13,13.14). Pouští se do reklamní kampaně a dává vztyčit vysokou sochu - podobnou první šelmě (Zj 13,14). A dokonce oživuje tuto sochu a nechává ji mluvit - jako kašpárka, kterého drží na provázcích, aby děti měly dojem, že loutka je živá a získala jejich obdiv. Takřka bychom se tomu usmívali, kdyby tento vývoj nevrcholil hrozbou a násilím.

Tento text z knihy Zjevení připomíná událost oznamovanou Danielem (Dan 3). Také Nebúkadnesar vztyčil sochu, dokonalou kopii té, kterou viděl ve snu (viz téma Dějiny světa psané dopředu), a přikázal svým poddaným, "lidem různých národností a jazyků" (Dan 3,4), "všem lidem" (Dan 3,7) ji uctívat, nebo že budou hozeni do rozžhavené pece (Dan 3,6). Stejný záměr vede šelmu ze země - rozkazuje, že "zemřou všichni, kdo před ní nepokleknou" (13,15). V knize Zjevení se toto uctívání projevuje tím, že její poddaní dostávají "cejch na pravou ruku nebo na čelo" (Zj 13,16). Tento výraz je inspirován 5. knihou Mojžíšovou, kde vyjadřuje věrnost Božímu zákonu. "Uvážeš si je jako znamení na ruku a budeš je mít jako pásek na čele mezi očima." (5.Mojž.6,8; viz 2.Mojž.13,9)


(Šelma ze země ... pokračování 1)

Záměr moci představované šelmou ze země je tedy jasný - dokázat, aby se veškeré lidstvo podrobilo zákonu šelmy z moře, podobně jako se Izraelci měli podrobit Božímu zákonu - na čele a na ruce, v myšlení i ve skutcích - tedy celou bytostí.

Díky šelmě ze země je tedy šelma z moře podpořena ve své babylónské ctižádosti a usiluje zaujmout místo, které v srdci a životě lidí patří Bohu.

"Znamení šelmy" tedy označuje mnohem více než viditelné označení na čele nebo na ruce. Toto označení se projevuje v hlubinách myšlení, ale také vnějšně - ve skutcích, v projevech život; v těchto dvou rovinách je znamením uzurpace Boží moci.

Samotné jméno této šelmy prozrazuje její podstatu a poslání - číslo 666. Kniha Zjevení vysvětluje, že "je to číslo člověka" (Zj 13,18). V biblické tradici je číslo 6 spojenos člověkem, který byl stvořen šestý den, člověkem, který ještě nevstoupil do náboženského společenství s Bohem, člověkem bez Boha. Číslo 6 symbolizuje tedy lidskou pýchu, která se obejde bez Boha. S číslem 6 se setkáváme při stavbě Nebúkadnesarovy sochy z knihy Daniel, na kterou text Zjevení právě před chvílí narážel (Dan 3,1). Cílem této stavby bylo totiž upevnit jednotu na zemi, která by nahradila království z nebe. Číslo 6 je třikrát opakováno a toto trojí opakování ještě zvýrazňuje úmysl zmocnit se božské důstojnosti. Neboť tři je číslo Boha. Opakovat třikrát číslo 6 znamená povyšovat člověka na úroveň Boha "třikrát svatého" (Iz 6,3; Zj 4,8).

Tím, že se dává této moci jméno 666, kniha Zjevení ironicky odhaluje její pravou podstatu. Za touto Boží
maskou se skrývá instituce vskutku lidská. Církev nemá nic společného s Bohem. Všechno je jen politika. To dějiny jasně ukazují. Od Konstantina a Chlodvíka si církev zajistila vliv na základě politické moci. Není nic překvapivého na tom, že v rozhodující moment své historie - když se začíná vzpamatovávat z té rány - to zase není Bůh, kdo ji opravdu inspiruje a podpírá. Opírá se o moc ryze pozemskou, kterou prorok z knihy Zjevení vidí znázorněnou obrazem šelmy ze země. Určitý počet znaků nám dovoluje určit její totožnost.

Její podstata: Tato moc je podstatně jiná než šelma z moře. Není to náboženská moc. Uctívání není směrováno k ní (Zj 13,12.15). Naopak, definuje se jako ekonomická moc - ovlivňuje nákup a prodej (Zj 13,17), a politická moc - může zabíjet (Zj 13,15).

Její čas: Objevení této moci chronologicky následuje za příchodem první šelmy a její činnost se rozvíjí poté, co zranění první šelmy bylo uzdraveno (Zj 13,12). Tato poslední moc se začíná tedy projevovat až od konce 19. století.

Její prostor: V protikladu k předchozí šelmě, vycházející z moře, pochází tato ze země. I tento odlišný původ je pro hebrejštinu své doby významný. Zatímco moře představuje hrozbu a nepřátelství, země se naopak zdá být dobře známým prostředím, které vzbuzuje důvěru. Hebrejské slovo arec (země) označuje zemi, vlast, domov (Gn 11,31; 12,1.5.6.7.; Lev 14,34; Dt 18,9; 2 Kr 5,2; srov. Mat 2,20.21; Ef 6,3). Příchodem z arec se tato šelma rázem představuje jako blízký spojenec, někdo důvěrně známý. Ostatně o několik veršů výše byla země představena jako ta, která přichází na pomoc ženě (12,16).


(Šelma ze země ... pokračování 2)

Její charakter: Samotné vzezření šelmy potvrzuje úvodní dojem. Se svými dvěma malými rohy se podobá beránke (Zj 13,11) a na první pohled budí důvěru. Šelma, o níž byla před chvílí zmínka, s deseti rohy a údy divokých šelem, byla nečistá a hrozná. Nová šelma je součástí známého izraelského světa. A co víc, křesťanu Janovi připomíná laskavého spasitele Ježíše Krista, který je v čele Božího tábora (Zj 14,1).

A přesto bychom se tím neměli dát zmýlit. Tento beránek hovoří jako drak (Zj 13,11). Spojení těchto dvou protikladných povah překvapuje. Neútočný a důvěrně známý, a přece tento beránek řve jako drak.

Všechny tyto informace směřujé k vytvoření portrétu, který se shoduje s portrétem moci, které bychom se v našem studiu nenadáli. Politická a ekonomická supervelmoc, zrozená ke konci 18. století, země ochrany evangelických a protestantských křesťanů, kteří se odcizili katolické církvi - Spojené státy americké - se na mezinárodní scéně nechávají slyšet jako drak s tváří beránka.

Dvojakost této mocnosti se projevuje jak v rovině politické, tak i psychologické. Americká idealistická naivita se mísí s její politickou, vojenskou a ekonomickou mocí. Silácké
projevy amerického draka často překvapují při pohledu na jeho tvář beránka.

Dějiny, které se už po několik let před našima očima odvíjejí, dokazují, nakolik má kniha Zjevení pravdu. Podle tohoto prorockého svědectví se tato moc projevuje ve dvou úrovních. Má vliv stejně tak na obyvatele země jako na druhou šelmu.

Na jedné straně fascinuje obyvatele země svými divy a zejména svou schopností nechat sestupovat oheň z nebe. Pro Žida Jana, odkojeného příběhy Starého zákona, připomíná tento obraz moc elijášovu (1 Kr 18,17-39). V knize Zjevení charakterizuje činnost dvou Božích svědků (Zj 11,5). Šelma ze země tedy napodobuje Boží nadpřirozené činy. V pozadí obdivuhodných válečných akcí a diplomatických úspěchů vytváří kultura Hollywoodu obraz supermana, amerického spasitele světa. Spiritistické paranormální jevy zaplavují stále více každodenní americký život a věvodí masmédiím. Dopad tohoto amerického vlivu se dá vycítit všude. Dolar se stal měřítkem všech měn. Televizní kanál CNN vysílá ve většině zemí světa. Rock and roll, džínsy a coca-cola se staly znameními moderní mládeže, osvobozené ode všech zábran. Není už co dokazovat, Amerika svedla obyvatele země.


(Šelma ze země ... pokračování 3)

Na druhé straně hraje rozhodující roli v úspěchu oné druhé šelmy. Viděli jsme to a odhalujeme to stále více. Zvláštní vztahy mezi Spojenými státy a Vatikánem zapříčinili nejeden politický zlom, tím nejpozoruhodnějším byl nedávný pád marxismu. První příznaky vývoje dějin, jež ohlásilo proroctví, začínají být na mezinárodní scéně zřetelné.

Co však je znát méně, je totalitní podstata tohoto režimu, který nutí všechny poddané, aby byli označeni jménem šelmy z moře, tedy byli poznamenáni jejím charakterem. Nikdo - říká nám proroctví - už nemůže nic podniknout, aniž by prokázal, na kterou stranu patří. Totožnost každého je formována ve smyslu čísla 666. Jestliže říká toto proroctví pravdu, znamená to, že jednoho dne budou Spojené státy - toto přední místo svobody a demokracie - povolány stát se poslední baštou náboženské netolerance; místem, kde se bude utvářet - podle výroku knihy Zjevení - "znamení šelmy". Jak se bude toto z namení přesně projevovat, tento text neříká. Spokojuje se s tím, co to znamená - Boží autorita bude nahrazena jak v myšlení, tak i ve skutcích.

Toto proroctví se prozrazuje již ve stylu bohoslužby, jež se objevuje ve stále více kostelích a který především usiluje o to, aby se lidem líbily, a opírají se spíše o psychologické a sociologické úvahy než o uctívání velkého Boha, který přichází. Můžeme dokonce rozpoznat naplnění tohoto proroctví v pokusech, které se zatím jen rýsují - vnutit všem stejný den, který se bude světit pod záminkou pohodlí, nebo ještě rafinovanějším způsobem - ve jménu lásky a jednoty.

Jedná se samozřejmě pouze o některé příznaky mezi mnoha jinými. "Znamení šelmy" je něčím mnohem více než dnem odpočinku nebo nějakou formou bohoslužby; je to v podstatě uznání své příslušnosti k šelmě, babylónské moci, s celým s tím souvisejícím potenciálem zneužití a
ovlivňování ve všech oblastech života.

Zdá se to být neuvěřitelné. A přece se zdá, že určitý počet znaků vede tímto směrem. Vzestup křesťanské pravice a jejich zuřivých stoupenců boje proti oddělení církve od státu; nacionalistické frakce a pravicové milice, které se už nějakou dobu ve Spojených státech množí; oklahomská bomba se stovkou mrtvých; všechny tyto projevy více či méně hlučné - aniž bychom hovořili o četných tajných ideologických organizacích s jasně fašisticky definovaným programem - naznačují, že přinejmenším to, co je možné určit, je území vhodné k tomuto odvážnému výkladu proroctví.

Je tedy čeho se obávat. Proroctví končí právě zde - v úzkostném výhledu na absolutní moc, která ovládne všechny organizace a každé svědomí. Poslední poznámka je pesimistická a tvrdá, zaznívá z chladného, suchého konstatování čísla 666 - jako by naděje už nebyla ani logická ani reálná.



Intermezzo: Lidé z nebes

Zj 14,1-3:"A viděl jsem, hle, Beránek stál na hoře Sión a s ním sto čtyřicet čtyři tisíce těch, kdo mají na čele napsáno jméno jeho i jméno jeho Otce. A slyšel jsem hlas z nebe jako hukot množství vod a jako zvuk mocného hřmění; a znělo to, jako když hudebníci rozezvučí své nástroje. Zpívali novou píseň před trůnem, před těmi čtyřmi bytostmi a před starci. Nikdo nebyl schopen naučit se té písni, než těch sto čtyřicet čtyři tisíce z obyvatel země, kteří byli vykoupeni."

Nové vidění vyvolalo u proroka ohromující dojem. Znenadání se na obzoru, který se zdál být zaplněn "obyvateli země" (Zj 13,12), objevuje zástup lidí, kteří zpívají píseň vítězství a štěstí. Tato scéna vytváří zjevný kontrast k tomu, co jsme právě slyšeli a čeho se obávali: Lidem pošlapaným babylonskými podrážkami přináší důvod k naději a odhaluje budoucnost. V protikladu k zemi a moři současnosti se tyčí "hora Sión" (Zj 14,1) budoucnosti. Sión je v knize Zjevení zmíněn pouze jednou. Sión, o který se zde jedná, je nebeského původu.

Hlas, který prorok slyší, vychází z nebes (Zj 14,2) a zástup vykoupených, které prorok vidí, je shromážděn před nebeským trůnem (Zj 14,3).

Již hebrejští proroci připomínali existenci tohoto posvátného místa Božího příbytku a jeho trůnu. Na základě své pozemské zkušenosti - Boží přítomnost se projevovala na Siónu - bylo nebeské místo nazýváno stejným jménem - "hora Sión" (Ž 2,6; 68,18;87,1; 99,9). Když žalm 48 umísťuje Sión, svatou
Boží horu, "na nejzazší Sever" jarketej cafon), má právě tak na mysli nebe. Prorok Izajáš potvrzuje tento výklad, protože používá stejný výraz "nejzazší Sever", aby označil místo "na nebesích... nad Božími hvězdami" (Iz 14,13) - v protikladu k šelmám, které "vystupují" z moře nebo ze země, Beránek "stojí" na hoře Sión. Stabilita a řád Božího tábora tak kontrastuje s děním v táboře draka. A tento protiklad je zřejmý i ze způsobu, jakým je každý znamenán cejchem příslušnosti. Na čele nebo na ruce - neuspořádaným způsobem v táboře draka; avšak vždy na čele v táboře Beránka (Zj 14,1). Stejně tak počet 144 000, který symbolizuje dokonalost smlouvy s Bohem (12 x 12 000), kontrastuje s číslem 666, které symbolizuje nepřítomnost jakékoliv smlouvy s Bohem.

Beránkovi "panicové" - tedy ti, kdo se uchovali pro manželství, kontrastují s těmi, kdo se naopak nechali "svést šelmou" (Zj 13,3.14). Zde znovu svědčí obraz manželství o zvláštní povaze vztahu Boha ke svému lidu. Ve Starém zákoně je často Boží lid nazýván "panna siónská" (2 Kr 19,21; Iz 29,12; 37,22; Jer 14,17; Am 5,2 atd.). Píseň písní opěvuje vyčerpání Šulamitky, která představuje Izrael neustále očekávající příchod svého milého (Pís 2,8.9; 5,2; 8,14). Prorok Ozeáš pláče lítostí při vzpomínce na Izrael zasnoubený ještě Bohu na poušti (Oz 2,16).

Prostřednictvím tohoto obrazu čistoty vyvoleného lidu není oslavována sexuální abstinence, ale spíše touha po Bohu. To, na co je zaměřena pozornost, je především kvalita vztahu s budoucím manželem. Boží lid zůstane vždy panenským, protože jeho manžel bude stále očekáván. Boží království není z tohoto světa.


(Intermezzo: Lidé z nebes ... pokračování)

V protikladu k ostatním, kteří se připojují k bohu přítomného okamžiku, a tlačí se proto do pozemského království, panna siónská se uchovává pro Boha a žije pohledem zaměřeným na království přicházející shůry. Tím, že kniha Zjevení označuje sto čtyřicet čtyři tisíc vykoupených jako "panny", označuje tím lid zasvěcený, oddělený pro Boha.

Stejná myšlenka vysvítá i z jiné skutečnosti, která je charakterizuje - jsou "Božími prvotinami" (Zj 14,4). Také zde je výraz vypůjčen ze Starého zíkona a připomíná obřad sklizně prvního ovoce, které bylo obětováno Bohu, dříve než byla zahájena konzumace sklizně (Dt 26,1-11; Lv 23,9-21). Izrael byl považován za Božího prvorozeného (Ex 4,22; Jer 31,9), ale také za prvotinu sklizně (Jer 2,3), tedy za svatý lid, oddělený pro Boha.

Těchto sto čtyřicet čtyři tisíc se odlišuje od ostatních, tak jako se odlišuje posvátné od světského. Tento protiklad mezi lidem z knihy Zjevení a lidem draka je zřetelný zejména v jejich činech a postojích. Stoupenci draka se chovají jako automaty bez duše. Kupodivu je dokonce ani neslyšíme hovořit. Šelma promlouvá za ně. Jejich rozhodnutí je činěno mechanicky podle příhodnosti
okamžiku a společně s davem, jejich hlavní zájem je především materialistický a ekonomický. To, co je zajímá, je dosáhnout úspěchu zde na zemi.

Učedníci Beránka představují zcela jiný obraz. Spontánně následují svého mistra (Zj 14,4) a zpívají "novou píseň" (Zj 14,3). Tvořivost těchto básníků - hudebníků je postavena do protikladu k vychytralé vypočítavosti stáda beranů; kteří všichni bečí stejnou písničku. Život a představivost, krajiny dobrodružství a objevů stojí proti smrti a nudě ustrašených, kteří se pohybují jen na pokyn taktovky.

To je pravý smysl "nové písně" v Bibli. Tento výraz je častý v žalmech, kde vyjadřuje zkušenost znovuzrození a spasení (Ž 33,2; 40,4; 96,1; 98,1; 144,9; 149,1). Při této příležitosti těchto sto čtyřicet čtyři tisíc rozechvívá prožitý zázrak vzkříšení. Jejich zpěv zní v dosud neslýchaném souzvuku, a tak vyjadřuje neuvěřitelné - to, co nemůže být vyjádřeno slovy.

Toto prorocké vidění předjímá vzdálenou událost velkého konečného soudu. Prorok slyší burácení hromu a akordy harfy. Je to okamžik, kdy Boží spravedlnost a láska se spojují, aby ukončily dějiny zla.




Odkazy k danému tématu:


Videopřednáška "Dvě šelmy se stávají přáteli"



Videopřednáška na YouTube k Zjev.13: "Dvě šelmy se stávají přáteli", Prof. Dr. Walter Veith






K dané tématice doporučujeme knihu od
Ellen Gould Whiteové:
Velké drama věků.
K zakoupení v některých internetových knihkupectvích.

                                           nahoru
... zpět na předchozí stranu